V sobotu 24. 3. 2018 se konal pohřeb válečného veterána Josefa Holce, kterého se za Komunitní centrum pro válečné veterány zúčastnila Dagmar Martinková, která napsala:
Pocta Josefu Holcovi
Když jsem poprvé přijela do Žatce na setkání volyňských Čechů a ptala se po rodácích z Novin Českých, poznala jsem Josefa Holce. On se mě naprosto bezprostředně ujal jako „noviňáka“ a postaral se o to, abych poznala další rodáky z Novin. Tak jsem díky Pepíčkovi poznávala vrstevníky mé babičky a dědy. Vyprávěl mi o životě na Volyni a tak mi trochu vynahradil, co jsem nestihla u vlastní babičky. I proto jsem si k Pepíčkovi utvořila blízký vztah a je mi velkou ctí napsat na jeho počest nekrolog.
Josef Holec se narodil 28. 11. 1918 v Českém Straklově. Narodil se do neklidné doby, kdy bylo Rusko v rozvratu, zuřila občanská válka a po českých vesnicích se potulovaly bandy demobilizovaných ruských vojáků včetně samozvaných prosazovatelů nové bolševické moci. Jak rád Josef vyprávěl, už tehdy jako malé miminko v náručí maminky byl postaven do očí smrti, když je chtěl zastřelit jeden z rabujících banditů. O nic klidnější však nebyla ani léta následující, tolik typická pro život na Volyni.
Jeho rodina se pak přestěhovala do Českého Závidova a nakonec v 30. letech do Novin Českých, kde se stali spolumajitelé mlýna. Ten jim však na konci třicátých let shořel. Ve vesnici měla také rodina Holcových obchod. To už patřila Volyň pod Polsko a tak Josef nastoupil povinnou vojenskou službu do polské armády. Bylo to na prahu války. Než stačil ukončit vojenský výcvik, bylo Polsko napadeno a obsazeno jak Němci tak Sověty. Josef Holec se vrátil domů, na Volyň, jejíž území nyní připadlo Sovětského svazu. Proto byl nedlouho na to povolán na výcvik do sovětské armády. Po překvapujícím napadení SSSR německými vojsky se dostal Josef do německého zajetí, odkud mu pomohl utéci německý voják, pocházející z Čech. Zapojil se do činnosti ilegální odbojové organizace Blaník a posléze na jaře 1944 vstoupil do československé armády. Zde pracoval na štábu dělostřelectva. Při Karpatsko-dukelské operaci, ve Vyšném Komárniku byl raněn střepinou do hlavy. Jakmile se uzdravil vrátil se na frontu a pokračoval v bojové cestě armádního sboru až na Moravu, kde je zastihlo ukončení války. Demobilizován byl v Žatci, kde se také usadil v blízké vesnici Tvršice. V době převzetí moci komunisty se zapojil do ilegální protikomunistické organizace, která byla díky agentovi Stb odhalena a Josef Holec byl odsouzen na 18 měsíců vězení s výkonem trestu v nechvalně známých uranových dolech v Jáchymově. Po odpykání trestu se přestěhoval do Žatce, oženil se a narodil se mu jediný syn Pavel. Bohužel manželství se Josefovi rozpadlo a tak zůstal sám v Žatci. Zde pracoval jako účetní.
Po sametové revoluci a po vzniku Sdružení Čechů z Volyně se stalo jeho širší rodinou sdružení a také baptistická náboženská komunita v Žatci. Byl velmi aktivním členem sdružení, účastnil se každého setkání s tím, že na jeho bedrech také ležela distribuce knih vydávaných sdružením. Vždy vše velmi pečlivě vedl a účtoval. Každý si jej pamatuje jako mírného ochotného človíčka. Vzpomínám, jak při jídle, o které se vždy ochotně rozdělil, vyprávěl, že válka jej naučila neodmítnout žádné jídlo a také se snažil nikdy nic nevyhodit. Poslední leta svého života dožil u svého syna Pavla v Petrově nad Desnou.
Zemřel tiše dne 17. března 2018.
