Když je Covid, neznamená to, že přestanete pracovat. Naopak, v krizi je vždy potřeba napnout síly a to dvojnásobně, právě v období zdánlivého klidu před bouří. Prevence má mnoho podob a čas navíc nečeká!
Dovolte mi představit tohoto bodrého pána, který se mj. zná i s další legendou 40 leté mise v Koreji (1953 – 1993), plk. v.v. Antonínem Malachem. Tito váleční veteráni, kteří dělali skvělé jméno naší zemi již dlouho před misemi po roce 89, bývají někdy nedbale opomíjeni.
Po skončení II. sv.v. války, byli právě účastníci mise v Koreji prvními modrými barety, kteří mají i své novodobé nástupce.
Desátník Sapák Mojmír se narodil 7. 5. 1930 v Hostěnicích a žije dodnes nedaleko rodné vsi a to v Ochozi u Brna. Cvičil rád tzv. nářaďový tělocvik, tzn. pěstoval svoji fyzickou zdatnost. Narukoval v roce 1952 do Prahy k minometné četě, 80. pluku, do kasáren na nám. Republiky.
Byl vybrán k řidičům, kdy začal jezdit se slavnou Praga V3s. Udělal si také zkoušky v Červ. kříži, tzn. zkoušky první pomoci :-).
Vše zůročil na misi OSN v Koreji. Pan Sapák nastoupil na misi v červenci 1952, kdy části kontingentu strávily přesunem přes tehdejší Sovětský svaz cca 6 týdnů. Na misi působil jako řidič dále, mj. jezdil Tatrou 128, zásoboval proviantem vojska v demilitarizovaném pásmu, jezdil také džípem, když sloužil v Pamundžaji, spával v rákosové chatce, byl blízko generál poručíka Františka Bureše.
Vrátil se zpět do vlasti cca po roce a půl, kdy si základní vojenskou službu prodloužil asi o půl roku z personálních důvodů, nedostatku lidí připravených k výjezdu atd.
Bylo mi velkou ctí předat mu pamětní medaili VN Brno a popřát mu v jeho domě plno zdraví a radosti a všechno nejlepší do nového roku jemu i jeho rodině.
Děkujeme za Vaši službu!
