Vážení čtenáři a příznivci KCVV Brno. Potěšujících informací není nikdy dost a tak jsme se rozhodli zveřejnit dopis válečného veterána, plukovníka v. v. Ing. Doc. Antonína Malacha, CSc.
Toníčku, mockrát děkujeme, je to pro nás jako živá voda na podporu naší činnosti válečným veteránům.
Díky za radost
Tmavé lesnaté stráně se světle hnědými vrcholky opadavých modřínů, ještě nepodlomené kůrovcem a se svěže zelenými horskými loukami Hostýnsko Vsetínské pahorkatiny zasypal první sníh a hned druhý den roztál. Nakrátko se ukázalo i slunce a s ním se vynořily i střípky událostí posledních dnů a týdnů. Zdá se, že se splnilo hádání cikánky o mém vysokém věku, připomenou se milé, bezstarostné úsměvy pravnoučat, jako květy na rozkvetlé louce, nebo potěšující zpráva o jmenování jednoho ze synů profesorem, ale i obavy z nedávné hospitalizace kamaráda. Na chvíli mně zaujmou koupající se ženy ve venkovní vířivce při vnější teplotě kolem nuly.
Výrazně však se navrací dojmy ze setkání o letošním Dni válečných veteránů na Komunitním centru válečných veteránů v Brně. Mohli se zúčastnit i mí rosičtí kamarádi, které přivezl ochotně Pavel Franek, ty, kteří už sami auty jezdit nemohou. Na úvod Roman Kopřiva překvapil vybranými záběry, které přiblížily činnost Centra i se zmínkou o mém korejském příběhu. Příjemné prostředí, nechybělo nic, co patří k oslavám: dobré víno i něco k zakousnutí, díky vlídné Marušce a usměvavé Soničce.
Překvapením byla krojovaná cimbálka, která dokázala krásně zahrát moji oblíbenou Na Pavlovské dolině. Tím vybídla mnohé ke zpěvu dalších jihomoravských písní. Nečekaným, lákavým překvapením bylo piano. To už rozjásalo i ty nejzdrženlivější, co otáleli prohlížením knihovny nebo mých vybraných publikací. Takovou nevšední radost dovedla připravit silná, sympatická manažerská trojka v čele s Karlem Černochem.
Tato moudrá trojka s počátečními písmeny KRP, dokáže připravit zajímavé akce širšího významu, jako jsou mezinárodní konference veteránů, pamětní sázení stromků, přednášky, nebo třeba besedy ve školách. Zmíněné spíše interní odpoledne však mělo svou nenahraditelnou lidskou a morální hodnotu. Několik desítek účastníků prožilo v příjemné atmosféře vzácné, nezapomenutelné chvíle prohloubením vzájemných vztahů, posílením přátelství a chuti do dalšího života.
Pavle, Karle, Romane, Soňo a Maruško, děkuji Vám z celého srdce za krásný čin, kterým jste obohatili můj život a život mých blízkých přátel. Přeji Vám hodně zdraví, elánu a sil do další, tak záslužné práce.
Milé pozdravy a vřelé poděkování Vám z místa, které snadno vypátrají zdatní kapitáni zpravodajci v poslední listopadový den s úctou posílá
Antonín Malach