Němci proti Hitlerovi
novinář a spisovatel Stanislav Motl
V pondělí 20. února se v Komunitním centru pro válečné veterány v Brně poprvé představil rozhlasový a televizní reportér, dokumentarista a držitel řady prestižních ocenění Stanislav Motl. Za všechny je třeba jmenovat cenu v celosvětové soutěži The AIB International Medie Excelence Awards v Londýně. Stanislav Motl získal tohoto rozhlasového či televizního Oscara v roce 2010 a jako první dokumentarista na světě ji o rok později znovu obhájil.
Jeho životním tématem je druhá světová válka prezentovaná převážně na osudech konkrétních lidí. Zapomenuté příběhy najdeme i v poslední knize Válka před válkou – Krvavý podzim 1938 v Čechách a na Moravě. Proti sobě tady stojí na jedné straně sudetoněmečtí „hakenkrajcleři“ a na straně druhé Češi, Židé a němečtí odpůrci nacismu. Už po 30. říjnu 1938 dochází k prvním zatčením sudetoněmeckých odpůrců nacismu především z řad sociálních demokratů a komunistů. Postupně bude uvězněno přibližně 15 000 členů sociální demokracie, kteří skončí převážně v koncentračních táborech. K nim patří i německá stenotypistka Emma Görlichová, později Jebautzká, a její dcera Agnes. Její kroky vedly nejprve do pražského ústředí Německé sociálně demokratické strany dělnické. Pod vedením předsedy Siegfrieda Tauba zde probíhala záchrana mnoha německých antinacistů. V počátečním období zejména díky systému Nansenových pasů, které byly vydávány na základě ženevské Úmluvy o mezinárodním postavení uprchlíků z 28. října 1933. Emma Jebautzká vyřizuje doklady a zajišťuje potřebné vlakové soupravy. Po odbavení posledního transportu v dubnu 1939 se také ona chystá k odjezdu přes Polsko na sever. Je ale zatčena a po řadě výslechů v proslulé Pečkárně putuje do koncentračního tábora Ravensbrück. Se svou dcerou Agnes, která poskytla autorovi řadu cenných informací a vzpomínek, se setkává až po válce v roce 1945. A jsou tu další příběhy, příběhy obětavé učitelky Anny Jindřichové, německé horolezkyně Herty Lindnerové, či vzpomínky Tony Kuenzla o životě německých vystěhovalců ve vzdálené kanadské divočině. A tak autor mezi jinými cituje i jejich výroky o Češích a Němcích:“ My nejsme Němci. My jsme Čechoslováci německé národnosti….My jsme si tady už zvykli. Nechceme zpátky domy, které jsme v Čechách měli, nechceme žádné finanční kompenzace, nechceme se ani vracet. Ale přivítali bychom, kdyby třeba někdo za námi oficiálně přišel a řekl: Vy jste v tu pravou chvíli stáli na té správné straně, dopadlo to špatně, ale děkujeme – a litujeme. To by nám stačilo.“
Události druhé poloviny třicátých let předcházely obrovské válečné tragédii s výsledkem zhruba 60 milionů mrtvých. Zatímco vojáci mohli umírat se zbraní v ruce, na šibenicích, v německých věznicích a v koncentračních táborech umírali ti, kteří se bránit nemohli. Zapomenuté osudy některých bez rozdílu národnosti a politické příslušnosti na okamžik ožívají díky neúnavné práci a badatelské vytrvalosti Stanislava Motla.
Iveta Kubová
členka spolku Československý legionář