Po mnoha letech máme docela hezký podzim, že? Ale v druhé půlce listopadu jsou večery přece jen dlouhé a do vánoc daleko. A tak máte-li pár dobrých kamarádů které rádi vídáte, jsou podzimní dlouhé večery příležitostí i důvodem se s nimi sejít a potěšit. Úterní večírek přátel a členů spolku TOK patřil tedy opět k těm povedeným večerům, které zahřejí nejen, když se jich účastníte ale i při vzpomínce na ně. Co na tom, že některým zdravotní stav nedovolil přijít? Jistě se brzy uzdraví a příště nás bude víc a bude také veseleji. A ještě je tu něco zajímavého, co nelze pominout. V listopadu jsou vzpomínky na léto již značně vybledlé, ale vzpomínky na vojenskou službu nevyblednou nikdy. A tak nebýt kamarádky Lídy a jejího skvělého uměleckého výkonu s kytarou, diskutovalo by se bývalé službě snad do půlnoci.
Děkujeme KCVV za poskytnutí azylu a těšíme se na příště.
Miroslav Šuhaj
